Poslední krajské volby přinesly celou řadu otazníků a překvapení, a to příjemných i nepříjemných. K těm prvním patří určitě poměrně jasné vítězství regionálního uskupení Starostové pro Liberecký kraj (SLK) v druhém nejmenším kraji České republiky. Úspěch tohoto politického uskupení byl milým překvapením nejen proto, že ukázal, že paměť a zdravý rozum voličů, kteří poslali tam, kam patří, všechny vykuky a krajské šibaly, stále docela fungují alespoň na „drsném severu“. Stejně tak potěšující bylo i to, že jde o uskupení, za kterým je vidět systematická práce na obecní úrovni, a nikoli o ad hoc uskupení složené z „uražených a ponížených“, kterým není cizí žádné populistické téma. Potud by výsledky voleb v Libereckém kraji mohly být příkladem toho, jak se má správně dělat politika opřená o lidi, kteří si důvěru voličů budovali postupně a kteří se mají čím prokázat. Byla by proto velká škoda, kdyby jejich dlouholetá práce vyšla vniveč díky neuváženým a chybným krokům, které by nahrály „odsunutým“ strukturám, a které by bohužel zřejmě vedly k prohloubení frustrace, již beztak deprivovaných českých voličů. Proto si myslím, že by bylo dobré, aby nově vzniklá vládnoucí koalice tvořená vedle SLK poněkud kontroverznější Změnou pro Liberecký kraj (ZpLK), od začátku hrála s otevřenými kartami a nebála se odpovídat i na nepříjemné otázky a neskrývat se před vznikajícími problémy.
Nejnovější informace týkající se složení nové krajské rady bohužel hned několik takových otázek a s nimi spojených problémů postulují. Protože jsem voličem SLK a jsem přesvědčen, že toto politické sdružení je to nejlepší, co v současnosti liberecká politická scéna nabízí, považuji za nutné některé tyto otázky položit.
1. Odborná způsobilost nových radních.
Obě nové koaliční strany ve svých programech dávaly velký důraz na odbornost a profesní připravenost svých potencionálních kandidátů do výkonných funkcí a oprávěně přitom poukazovaly na neumětelství části předchozí garnitury. Proto mě poněkud překvapilo, když jsem se dozvěděl o tom, že potencionálně nejvýbušnější, v každém případě nejkomplikovanější a odborně velmi specifický rezort zdravotnictví, připadl bývalé reprezentantce v běhu na lyžích Zuzaně Kocumové. Pravda k názvu rezortu přibyla ještě nová slovíčka týkající se sportu, asi proto aby to tolik netlouklo do očí, ale otazníky stále zůstavají. Zvláště poté, co nominantka na tiskové konferenci prohlásila, že její nezkušnost a neznalost oboru, který bude řídit, je vlastně její velkou výhodou. To je prohlášení hodné dialektiky mocipánů řídících tuto zemi před rokem 1989. Nemohu se zbavit dojmu, že se opakuje situace z konce roku 2010, kdy sl. Kocumová byla navržena na nově vzniklé místo páté náměstkyně libereckého primátora pro sport, cyklistiku a cestovní ruch. V roce 2012 již asi nebylo tak snadné vytvořit novou pozici a tak se zřejmě v logice známého sloganu „Sportem ku zdraví“ vše „vyřešilo“ obsazením postu radního pro zdravotnictví. Na druhou stranu jména některých dalších radních jsou pro mě zárukou dobré správy svěřených rezortů a myslím, že obě koaliční strany měly při jejich volbě šťastnou ruku
2. Placená místa pro všechny radní a ještě možná nějaké na víc.
V záplavě informací z povolebních vyjednávání jsem ocenil jednu, která se týkala nabídky dvou míst neuvolněných radních pro opozici. Chápu, že projekt nakonec nevyšel nejen pro nezájem opozice, ale zřejmě i pro odpor menší koaliční strany. Asi jsme ještě nedospěli do stádia, kdy bychom připustili možnost jiného než černobílého a ideologického vidění politiky. O to víc mě potěšilo, a soudě z reakcí nejen mě, že pravděpodobný nový hejtman a lídr SLK Martin Půta po krachu tohoto plánu přišel s návrhem, aby rada měla jen 7 uvolněných radních a zbylí 2 byli neuvolnění. Každý, kdo se podívá na strukturu rezortů a jejich náplň jasně pochopí, že 7 uvolněných, tedy na plný úvazek pracujících, radních je až dost. A ejhle na včerejší tiskové konferenci bylo sděleno, že všech 9 radních bude uvolněných. Inu peníze jsou peníze a čas od času musejí jít ideály stranou. Na místě je tak otázka: co vedlo ke změně dopředu deklarovaného postoje? Mohu-li soudit ze zkušenosti, kterou jsem v rámci povolebních vyjednávání v roce 2010 udělal s politickým uskupením Změna pro Liberec, pak zřejmě postoj některých představitelů tohoto sdružení, kteří během těchto vyjednávání neváhali říkat, že potřebují své lidi zaplatit a že pár placených míst se v objemu prostředků, které má město k dispozici, snadno ztratí. Třeba se ale mýlím a důvody byly jiné. Pak by bylo ale dobré je zveřejnit. V této souvisloti mě pak zaujala ještě další informace, a totiž, že vznikne jakási nová komise na boj proti korupci vedená lídrem ZpLK, který bude tuto funkci vykonávat jako placenou. Nemusel jsem ani dlouho přemýšlet nad tím, co mi to připomíná – zřízení placené funkce pro neúspěšného starostu Ralska a zastupitele za KSČM v bývalém zastupitelstvu.
3. Křehká koalice bez jednoho z lídrů v radě kraje
O křehkosti koalice s minimální většinou jednoho hlasu toho bylo napsáno více než dost. O to více překvapila informace, že Jan Korytář, lídr koaliční ZpLK, nebude zasedat v radě kraje. Měl jsem vždycky zato, že do čela kandidátek se staví ti, kteří jsou připraveni přijmout zodpovědnost a nastoupit do výkonných funkcí. Koneckonců v celé volební kampani byl Jan Korytář prezentován jako kandidát na hejtmana. A najednou změna (kolikátá již?). Jan Korytář prohlásil, že nechce jít do rady, aby dal prostor jiným (neokoukaným, nekontroverzním, nelibereckým…). To nevěděl před volbami? Pokud ano, tak proč kandidoval na prvním místě a ne třeba na 30? Pokud ne, tak co se změnilo? To, že nemůže být hejtmanem a jakákoli jiná funkce je ho nedůstojná? Ale to ať si zodpoví Jan Korytář a postaví se k tomu jeho voliči. Co považuji za větší problém je fakt, že nepřítomnost lídra jedné z koaličních stran, a to lídra nikoli ledajakého, ale velmi silného a svým způsobem značně autoritativního, velmi zkomplikuje fungování křehoučké koalice. Mohu-li zase usuzovat ze zkušenosti z města Liberce, pak to, co nerozhodne Jan Korytář, nemusí platit a je jedno, že s návrhem souhlasí třeba oficiální předsedkyně klubu či většina jeho ostatních členů. Podle mne to bude jednoznačně znamenat, že jakékoli rozhodnutí rady bude nutné ještě zvlášť probírat s ním, a to je situace více než nestandardní a vedoucí ke vzniku „richelieuovského“ způsobu politiky, kdy ve skutečnosti bude rozhodovat někdo, kdo formálně nenese žádnou zodpovědnost za daná rozhodnutí. Z hlediska machiavelistického pojetí politiky to plně chápu. Sotva může být lepší pozice. Z hlediska snahy po novém pojetí politiky, jehož součástí by měla být osobní zodpovědnost politiků, je to pochopitelné jen těžko.
Otázek a problémů je ještě víc, ale tyto tři považuji zatím za nejpalčivější a budu s napětím a mírným optimismem očekávat, jak se s nimi nová krajská vláda vyrovná. Snad mě překvapí a ukáže se, že moje obavy jsou zbytečné a je možné dělat politiku, v níž se dodržují sliby a v níž rozhoduje osobní zodpovědnost jejích tvůrců.